Cítit vděčnost za dary...

Před necelým rokem jsem se stěhovala. Za Prahu, do míst, které jsem do té doby neznala. Ani bych nikdy nečekala, že v podobné lolalitě budu bydlet. JÁ a bydlet na konci vesnice v malém satelitním městečku? Nikdy! A přece tu bydlím a jsem spokojená a šťastná. Moje citlivá, hypersenzitivní část osobnosti i ta část, která má propojení s předky, kteří v české krajině hospodařili, se cítí naprsto úžasně a propojeně.  :-)

Když jedu z práce domů, připadám si, jako když jedu na chalupu. A hlavně cítím, že jedu OPRAVDU DOMŮ.

Našla jsem si tu pěkné výhledy do krajiny, polní cestičku za vesnicí, a hlavně - jsem v mnohem větším sepětí s přírodou, živly. V živém plotě se hašteří ptáčci zpěváčci, pořád se tu něco zelená a kvete, na stromech u cesty sedají dravci, užívám si východy a západy slunce, modré nebe, oblaka i vítr hučící ve stromech.

A hlavně kytičky, co se mi teď na jaře objevily na zahrádce. Teď na jaře mi dva ocúny odkvetly dřív, než jsem si je stačila pořádně prohlédnout a nafotit. Ale fialky a tulipány a narcisky jsem stihla a chodím se na ně dívat a kochám se. Když jsem se tu před rokem byla podívat, nikde jsem nic neviděla, ještě bylo brzy z jara... a teď najednou, doslova přes noc, mi to tu kvete.

Tak se chci trochu podělit o tu nádheru s vámi. Mějte krásný den a krásné jaro, stejně jako já.