Jak na silné emoce? Poodstupte si!

Je to deset let, co jsme se synem zůstali sami a na mě toho bylo najednou strašně moc. A jedna z nejhorších věcí bylo ranní vypravování syna do školy. Než jsem ho vůbec probudila a donutila, aby se oblékl, sešel dolů a nasnídal se... Všechno mu strašně dlouho trvalo.

Když jsme pak šli do školy, bylo to většinou na poslední chvíli a jen tak tak že nepřišel pozdě. To už jsem byla dávno rozžhavená vzteky doběla. Rána se postupně zahušťovala a já už nevěděla kudy kam.

Až jednou, při už tradičním ranním vztekacím kolečku, těsně před odchodem, jsem si najednou uvědomila, že poprvé necítím vztek tak silně. Jako bych odstoupila od sebe a dívala se na ty pocity vzteku ve mně s odstupem nebo odněkud shora. A už nebyl především tak silný a ohrožující.

A díky tomu jsem měla možnost procítit, že ten vztek vlastně vůbec nepatří synovi. Že vztek vlastně patří někomu úplně jinému - že patří MNĚ!

Že se nevztekám na něj, ale SAMA NA SEBE!!

Že se vztekám sama na sebe proto, že nedokážu zařídit a chovat se tak, aby syn chodil do školy včas.

Najednou jsem viděla, kde kdysi dávno ten vztek ve mně vznikl, už když jsem byla malá, a že se jen teď díky podobné situaci znovu probouzí. Pak už se mi se vztekem i dalšími emocemi pracovalo mnohem lépe. Naučila jsem se, že poodstoupit od svých silných emocí a pocitů mi pomůže dostat se k nim blíž, vidět je z jiné strany, poznat je a tím se potom moje emoce a pocity často oslabily nebo úplně zmizely.

Jak jsem se naučila "poodstoupit"? Netuším. Prostě to najednou přišlo samo. Možná mi něco odblokovala homeopatie nebo autopatie nebo některá z rodinných konstelací, na které jsem v té době chodila.

Co ale určitě vím, je, že někdy také můžu zpětně poodstoupit od situací, které jsem zažila v minulosti (i daleko v dětství), a podívat se na ně novýma očima. Pochopit, co se tenkrát stalo, že stejně jako teď u mě v dospělosti, i u těch ostatních se často dělo něco, čeho si nebyli vědomi - že vztek, hněv, pocit nespravedlnosti, závist a spoustu dalšího může patřit něčemu nebo úplně někomu jinému, než si myslíme!

Jestli se tahle metoda "POODSTOUPENÍ SI" někde vyučuje, nevím, ale jestli na ní narazíte, vřele ji doporučuji. Není to ale útěk nebo zablokování emocí či pocitů. Jen si můžete procítit nebo prožít vše bezpečně. Může vám to totiž pomoci rozklíčovat vaše emoční a pocitové vzorce a vy se můžete naučit, jak vše zpracovat, aniž byste ublížili při potlačování emocí a pocitů sobě, nebo při jejich projevování jiným.

Další z věcí, co mi pomáhá silné emoce a pocity zpracovat, je pohyb. Od té doby, co pracuji v terénu jako pečovatelka u seniorů a podstatnou část dne se hýbu a hodně chodím, většinou si všechno zpracuji dřív, než se dostanu k dalšímu klientovi.

A když ani tohle nepomůže, často zabere vypovídání se. A nutno říct, že vypovídat se moudřejší osobě, která většinu věcí vidí s nadhledem a moudrostí prožitých let, je velmi terapeutické a pomáhá to.