Kdo jsem - s kůží na trh

Jmenuju se Bára, čtyřicítku mám lehce za sebou a před sebou mám velké nic. Vůbec totiž nevím, jak můj život poplyne. Učím se ho pouštět mezi prsty a jen lehce kormidlovat loďku, která mě veze po proudu. Je přede mnou tolik cest, kterými se můžu dát.

Chtěla bych se představit, někdy je pro mě ale těžké definovat, kdo vlastně jsem. Jsem momentálně asi tak ze všeho nejvíc matka pro svého báječného patnáctiletého syna. To on mě naučil spoustu věcí o životě a o sobě, je to můj největší učitel! Díky, synu, že máš se mnou trpělivost. A omlouvám se za chyby.

Jsem také (povětšinou) šéfka naší domácí zvířecí bandy - SONYHO, křížence teriéra s loveckými sklony, LUCIE - mainské mývalí kočičí dámy a mourka TYGRÁČKA. Kocourek BRIŤÁČEK nám bohužel odešel příliš brzy přes duhový most do věčných lovišť. Mouchy, pavouky a jiný hmyz v naší domácnosti nepočítám :-).

Jsem single rodič už nějaký ten pátek, ne vždy mi tento stav vyhovuje, ale pořád věřím, že najdu muže, se kterým se vzájemně obohatíme, obdarujeme se láskou a zažijeme spolu úžasné věci.

Jsem ale i kamarádka, milovnice přírody, skautka, milovnice knih a tajemna a taky trochu švadlenka - už několik let se snažím skrze svoje rukodělky o sobě zjistit něco víc. Šití a pořádání dílniček pro děti jsou taková moje velká terapie. Důkladná cesta k sobě. Jsem objevitelka svých soukromých a utajených světů.

Jsem ale taky stále ta malá holčička z pražských Dejvic i nadšená obyvatelka starého pavlačového domu a ikonického Žižkova. (Teď už bych to ale coby HSP človíček nedala.)

Ráda se dozvídám a učím nové věci, byť je pak zase, k mé velké lítosti, částečně zapomenu.

Mám moc ráda léčivé a posilující ženské kruhy, prošla jsem různými druhy alternativních metod, seminářů a terapií - např. rodinné konstelace u Halky Bardové, Cesta u Lindy Malenovské, Reiki (to mi obrátilo život doslova vzhůru nohama, takže už nikdy víc), absolvovala jsem kurz aromaterapie s Martinou Hanzlíkovou, miluju Magdu Křepelkovou a její Ženy v pohodě, koučovala mi Michaela Pavlíková z projektu Cesta skrz a šamanka Monika Michael  s Indigenous nature mi ukázala ještě úplně jiný svět. Velmi obohacující byly pro mě i ženské kruhy Marleny Kopecké nebo Lilie Khousnoutdinové. Letos jsem absolvovala kurz podnikání u Bohdany Goliášové a zážitkový kurz s koňmi u báječné Evy Motýlové na Vysočině. S Klárou Jirouskovou se provázíme vzájemně už dlouho.

A kamarádka Katka... a kamarádky a vedoucí ze skauta... a holky z jedné diskuze i další kamarádky - to jsou zase jiné léčivé kruhy.

Nemůžu zapomenout ani na těch několik mužů, co mě doslova zvedli ze země a prachu cesty, kde jsem se po rozchodu s otcem svého syna ocitla. Byla jsem hodně na dně a hodně hluboko.

V posledních letech mě velmi ovlivnila homeopatie, autopatie, a výše uvedená aromaterapie. Síla bylinek, přírody. Nedám dopustit na Dornovu metodu a SM systém Dr. Smíška. A na "mojí" homeopatku Marii Valáškovou. A nově objevenou EMDR metodu.

Pracuji momentálně jako terénní pečovatelka a starám se o seniory, v jejich blízkosti je mi dobře a doufám, že i jim v mojí :-). Nejde v tomto případě pouze o práci - jde o opravdové naplnění, smysluplnou činnost, která obhacuje obě strany. (Mimochodem, tuhle práci můžu dělat i proto, že mám taky výbornou šéfovou, má se mnou svatou trpělivost!)

Ovšem jakožto "správný" HSP - hypersenzitivní člověk mám za sebou už hodně zaměstnání, kromě jiného jsem pracovala jako asistentka marketingu, manažerka, obchodní zástupkyně, vychovatelka v družině, přepážková pracovnice a účetní ve Spořitelně, redaktorka a externí pisálek, asistentka v nakladatelství... bylo toho hodně a každá práce mi něco zajímavého dala. Absolvovala jsem i kurzy počítačové grafiky nebo fotografování.

Byly také doby, kdy jsem se opravdu velmi intenzivně věnovala rozvoji obce, kde jsem 13 let bydlela.

Mám ráda kromě zavařování a čtení knih i historii a archeologii - zřejmě jde o dědičné rodinné postižení :-D. Co mě minulo, to je rodinné zatížení - sběr starých transformátorů ze sloupů elektrického vedení a jejich instalace na zahrádku :-D.

Ráda fotím. Ráda píšu. Ráda si zazpívám.

Mám ráda klid na ranní kávu.

Zapojila jsem se do Keltského telegrafu.

Ráda čtu různé knihy, týkající se osobního rozvoje a ženství.

Hodně zapomínám. Nesnáším chaos a stejně si ho vytvářím, o nepořádku ani nemluvě. Lezu si tím sama sobě na nervy. A co teprve ostatním!

A chybí mi VELMI moje milovaná, chytrá, energická a nemocná maminka a taky obě babičky. Taky děda, druhého jsem nepoznala. Někdy si s nimi v duchu dávám sraz. Na hřbitově už méně často, to víte, ta hektická doba a ta dálka... :-)

Někdy mi chybí otec mého syna, dodával mému životu radostnou jiskru a ukázal mi, jak muž dovede romanticky milovat ženu. Chybí mi i někteří další muži, kteří prošli mým životem. A někteří mi zase nechybí vůbec!

Chybí mi ale taky moje rodina, už k sobě nemáme tak blízko.

A chybí mi nějaká velká všeobjímající a podporující rodina! A velmi mi chybí další děti, které jsem nikdy neměla. Chybí mi chlapeček, kterého jsem jeden čas hlídala. Užívala jsem si to jeho hlídání spíš už jako babička (kdo by to byl řekl),  a bylo to moc fajn.

Aktuálně...

Už několik let o víkendech brigádničím v malém a klidném informačním centru a muzeu. A také vyrábím "na vedlejšák" různé šité výrobky nebo sezónní výrobky z přírodnin a občas je prodávám na trzích. Pro děti organizuji sezónní výtvarné dílničky.

Jako pečovatelka, recepční radilka v infocentru a švadlenka se cítím konečně v rovnováze. Děti v dílničkách tu rovnováhu ještě dorovnávají. :-)

Bez čeho bych se URČITĚ obešla, to jsou protivné migrény, plotýnky a bolesti zad. Sucharská povaha kozoroha. A citlivost na energie. A zapomnětlivost. Ale o té jsem možná už psala. :-D

Hodně se teď zajímám o cykličnost ženství a mestruační cyklus Mirandy Grey - opravdu mě ovlivňuje, zažívám to doslova v přímém přenosu, stačí, když jsem pozorná.

Ještě bych určitě ráda víc sportovala, jezdila na kole a ráda bych absolvovala další zážitkový kurz u koní. Bude to takový můj vyšší level.

A beach volejbal je můj utajený sen! Horký rozpálený písek, voňavý letná vzduch, modré nebe, bosé nohy...

Byla bych taky ráda víc v divoké přírodě.

Navštívila bych ráda Francii, menhiry, nějaké poutní místo.

Ráda bych zase jednou běžela delší trať bez toho, aby mě něco bolelo.

Chybí mi skautské výpravy a podsadové tábory, výlety (s někým), ráda bych si zvýšila svoji odbornost a absolvovala nějaké vyšší studium, nejen kurzy.

Ráda bych se víc viděla a setkávala se svojí rodinou.

A cizí jazyky... to už je snad jen sen.

A nakonec...

Hlavně a konečně jsem ale našla místo, kde se mi opravdu dobře žije. Bydlím v menší obci, v klidné, žírné, památné a posvátné krajině, která je zatím ještě částečně  vzdálená od většího ruchu, ale je mi jasné, že i sem dosáhnou časem spáry automobilizmu a civilizace.

Aktuálně objevuji úžasný klid a půvab krajiny kde bydlím, a také cykličnost ženství Mirandy Gray a svoji hypersenzitivtu, což jde spolu ruku v ruce.  

Řeknu vám, překvapuje mě, že jsem toho o sobě napsala tolik, a až takhle docela dolů, na konec stránky. :-D

Pravda ale je, že kdybych žila v jiné době nebo v jiné zemi, psala bych o sobě zřejmě něco jiného, pokud bych vůbc uměla psát. Nebo by mě možná upálili...

A vůbec, co byste třeba o sobě napsali vy, kdybyste měli jít s kůží na trh? 

Mějte krásný den (nebo krásnou noc). 

Bosorka Bára

Můj blog o tom, jak se mi žije s mojí objevenou vysokou citlivostí čili hypersenzitivtou, najdete zde: https://hypersenzitivita.webnode.cz/blog.