Říkáte si, kde jsou všechny ty životní šance nebo lásky? Otázka spíš je: A kde jste vy???
Po rozchodu s mým životním partnerem jsem měla zvláštní období. Jednak k němu přispěla homeopatická léčba, takže život byl po tom všem pekle najednou zářivější a všechno mnohem intenzivnější- prožitky, vjemy, lidé... Ale i barvy okolo mě byly pestřejší, vzduch plnější a voňavější, lidé zajímavější, nebe modřejší...
Už během rozchodu se ale otevřelo i jedno téma, které mě překvapilo - MUŽI!! Jako by někde čekali, až budu volná, a najednou bylo kolem mě mnohem víc mužů, než za celý můj dosavadní život! Jako kdyby někdo někde otevřel stavidla nebo vyklopil plnou korbu chlapů. Musím říct, že jsem z toho byla úplně a naprosto perplex! Nikdy jsem nic takového nezažila, o čertvě opuštěnou pětatřicítku byl neuvěřitelný zájem.
Pořád jsem si říkala - jak to, KDE celou tu dobu ti chlapi byli? Po celou dobu mého dospívání a než jsem poznala svého životního partnera?
A tak jsem se jednou jen tak, řečnicky, zeptala jednoho z nich - Kde jsi celou dobu byl? A on se mě zeptal - "A KDE JSI BYLA TY??"
A měl pravdu. KDE JSEM VLASTNĚ CELOU DOBU BYLA JÁ?? Tehdy mi to poprvé docvaklo. Došlo mi, že to JÁ jsem byla někde úplně jinde, než bych bývala chtěla nebo mohla být! Že jsem si z různých důvodů nedovolila spoustu věcí, a hlavně jsem si nedovolila být v životě tam kde by se mi líbilo víc, a být víc tím, kým by se mi líbilo být. Vlastně jsem ani netušila, kým a kde chci být.
A o tom to je. Možná pořád čekáte na svoji životní příležitost nebo životní lásku.
Kdysi jsem ani nevěděla, co bych chtěla, protože jsem se naučila odpojit se a nevnímat se. To se stává i lidem, co nejsou hypersenzitivní. Ale když se nedokážete zase "zapnout" zpátky, může se vám stát, že klidně až v důchodu zjistíte, že jste pročekali na NĚCO nebo NĚKOHO celý svůj život.
